Valentýn po našem

Valentýn po našem


Jakmile skončí Vánoce, je dalším vysavačem konta na řadě Valentýn. My jsme ho zahájili už o týden dřív, kdy jsme se rozhodli zajít do kina na maraton 50-ti odstínů. Tři filmy v kině byly celkem fuška, kupodivu jsme nebyli jediný šílenci. Konkrétně nás bylo úplně plné kino. Po třetím díle už všichni vypadali jak ze zombie filmu. Ale hlavní část Valentýna byla na řadě až v ten správný den, kdy všechno začalo ráno, jakmile jsem našel krabičku v kapse.

Milo

To se ale musíme vrátit pár týdnů zpátky. Možná si řeknete, že Valentýn je čistě chlapská záležitost. Že chlap všechno odmaká a ženská si jen užívá pozornosti. Já ovšem patřím k těm holkám, které se snaží taky. Jenže abych to neměla jednoduchý, vždycky si vymyslím nějakou pracnou krávovinu. Mně nestačí zajít prostě do krámu a něco koupit. Já jsem si vymyslela hned čtyři různý překvapení a tím si na sebe ušila bič.

Adélka

To já to výjimečně moc nehrotil a řekl jsem si, že na všechno ostatní je tady Master Card. Takže zpět ke krabičce, když jsem vyrážel na tramvaj do práce, tak jsem zjistil, že v bundě něco je. Byl tam vzkaz, že je to jen začátek a opravená moje půlka přívěsku. To mě tak rozhodilo, že jsem zapomněl doma nejen sluchátka, ale i nabíječku k pevné lince, teda k mobilu (chce furt nabíjet, nic už nevydrží staroušek).

Milo

Ano, byl to jen začátek. Jak už jsem říkala, vymyslela jsem si zase nějakou krávovinu. A to takovou, že upeču makronky, ty dám do srdíčkový krabice a k nim bude 50 důvodů, proč toho mýho trumberu miluju. A protože, když já si něco vymyslím, tak to chci dotáhnout k dokonalosti, chtěla jsem upéct 50 makronků a pro každý důvod jsem chtěla vyrobit krásnou maličkou obálčičku. Proč mluvím v minulém čase? Ano. Protože moje plány se nějak zvrtly. Jako… věděla jsem, že upéct makronky se téměř rovná sebevraždě a nebude to jednoduchý, ale já si prostě musela vybrat ten nejtěžší recept, co jsem našla. Makronky s krémem ze sektu a másla. Tušíte správně, máslo a sekt dle zákonů fyziky prostě nesmícháte. A tak jsem nadávala, křičela na ten hrudkující se krém, aby začal sekat latinu. No chvilku se mi to i povedlo. Makronků nakonec nebylo 50 ale 14 a obálek bylo taky o polovinu méně. A jelikož Míla samozřejmě netušil, co jsem celý den vyváděla, byl poměrně překvapen, když ho místo usmívající se přítelkyně čekala pekelně vytočená sedmihlavá saň.

Adélka

To já měl na večer zařízenou sportovní událost, tedy alespoň jsem si myslel, že je zařízená. Sešli jsem se v centru a vyrazili na vesnici, tedy do pásma 1 do Čestlic (kraj Prahy, ale formálně už Střední Čechy). Tam na nás čekalo chytání běhajícího sushi, ale místo chytání naporcovaných ryb z dopravníkového pásu nás nejprve čekal ukrutný boj o stůl. To, že jsem volal o týden dřív s rezervací, bylo všem tak nějak jedno, a to i přes to, že po 20-ti minutovém čekání jsem to zopakoval obsluze celkem důrazně. Naštěstí se pak jeden stůl uvolnil a prvních 10 minut vypadalo jako soutěž v jezení. Kromě nulové organice stolů už bylo ale vše v pořádku. Dokonce jsem spořádal i několik kopečků zmrzliny. Totálně přecpaní jsem se vrátili z vesnice domů, kde na mě čekaly dárky. Vlastně nejen na mě. Jelikož snídaně je nejdůležitější jídlo dne, měl jsem doma velmi špatně schovanou valentýnskou sadu z Mixitu (Pokud Vám přítelkyně pere a žehlí, je vážně hloupý nápad schovávat dárky do skříně s oblečením).

Milo

Já jsem se vytasila se srdíčkovou krabicí a mým posledním překvapením, které jsem darovala nám oběma. Je to knížka „Our love challenges“ tedy pro neangličtináře je to knížka, která nás staví před několik výzev různých kategorií. O jejich plnění Vás budeme průběžně informovat.

Adélka