Šlapadlo na Vltavě – zkontrolovali jsme Karlův most zespodu

Šlapadlo na Vltavě – zkontrolovali jsme Karlův most zespodu


Bylo nebylo, kdysi dávno jsme zakoupili na nejmenovaném Slevomatu voucher na šlapadlo na Vltavě, konkrétně to bylo, už když jsme slavili naše jednoroční výročí. Konečně všechny hvězdy byly nakloněni tomu, aby to vyšlo. Klub Lávka, hodina před zavíračkou a my se naloďujeme. Háček číslo jedna, jak s tím vyjet. Kormidla jsem se přirozeně chytil já, ale stejně táhlo víc k jedný straně. Každopádně nakonec se nám povedlo opustit „přístav“ a vypluli na širé … Vltavu.

Přístav jsme sice opustili, ale s tím vyplutím bych to trošku specifikovala. Začali jsme se totiž točit na opačnou stranu, než jsme chtěli a řítili jsme se do jednoho z pilířů Karlova mostu. Nakonec jsme na to ale vyzráli a na Vltavu vycouvali.

Každopádně po chvíli nám došly síly a nechali se jen tak unášet proti proudu. Nevím, jak je to možný, ale asi se zrovna Vltava rozhodla téct obráceně. Následně jsme ale párkrát podpluli Karlův most, potkali spoustu kachen, ustáli nálety labutí a dalšího ptactva a nakonec jsme prokličkovali mezi parníky zpět do přístavu.

Než jsme se tam ale vydali, rozhodli jsme se dáchnout si u parkoviště lodí. Chtěli jsme si zahrát na piráty, protože jsme dostali hlad a žízeň. Ano, po několika měsících, kdy jsme poslouchala samé lamentování, kdy už krucinál půjdem na to šlapadlo, jsme se těšili opět zpátky na pevninu. Míla se ještě chtěl podívat na blízký kachní ostrůvek, kde bydlela i kachní rodinka se spousty kachňátky, ale já jsem je nechtěla rušit. Jeli jsme tedy zaparkovat, jenže jsme museli uhnout větší lodi, která, nevím proč, jela do stejného přístaviště jako my. Což logicky vůbec nedávalo smysl, protože naše bylo prťavé a pouze pro šlapadla, zašité ve vltavském zákoutí. Tak jsme jí uhnuli, napotřetí zaparkovali a vydali se konečně hledat jídlo.