Rok nepodmíněně za námi!

Rok nepodmíněně za námi!


Každý velký víkend začíná v pátek. A tenhle velký víkend byl oslavou našeho jednoročního otravování okolí. Jak jde o výročí, platí zde základní protokol. Za prvé koupit kytku. Tento úkol měl vyřešit Slevomat. Našel jsem údajně supr kytici růží, kterou mi měli zdarma dopravit po Praze 1. Napsal jsem objednávku, kam to chci, a že na 17:30. Takže v pátek v 15:00 volá paní, že kurýr už je na cestě (sídlí na Vyšehradě, takže asi časový posun). V 15:30 druhý hovor, že kurýr už je na místě. Vybíhám z kanceláře a čekám. O 5 minut později třetí hovor od kurýra, že na mě čeká, a že není žádný kurýr a hlavně, že je u jiného vchodu, než měl být. Tak jsem vyrazil převzít od nekurýra, příjemného jako daňové přiznání, květinu a byl čas se těšit na večer. Večer jsem se vydal vyzvednout Adélku na Florenc (v překladu, nechtěl jsem vařit, a tak jsem se rozhodl, že se najíme ve městě, a díky tomu ještě budu za gentlemana, že jsem jí vyzvedl).

Milo

Poté, co jsem byla vyzvednuta jak kufr z autobusu, jsme šli do Meat & Greet, v překladu do ryzí burgrárny. Tam nám připomněli, jak vypadá skvělá karamelizovaná cibulka v kombinaci se super burgerem. Tady mám menší vzkaz pro maminku: ne mami, nebyli jsme na burgeru z Mekáče. Potom jsme se vydali domů, kde na mě čekala kytička růží, už bohužel poněkud unavená. Ano, je to tak, vydržela sotva pár hodin.

Adélka

Druhý den ráno všechno začalo. Já jako tajemný hrad v Karpatech jsem se vytasil se svým plánem: „Oblíkni se, vrátíme se pozdě v noci.“ V tropickém počasí jsme vyrazili údajně na oběd, teda alespoň to jsem tvrdil, ale byla to bouda. Po půl jedné jsme dorazili na Žižkov, a protože je to o víkendu pro nás běžný čas pro snídani, tak jsme zahájili den brunchem (pozdní snídaně přecházející v oběd). V poněkud hipsterské zahrádce v sousedství s vietnamskou rodinkou (možná i restaurací nebo pěstírnou, kdo ví) jsme si pěkně nacpali pupky. Po vydatné snídani jsme se vydali z divokého Žižkova rovnou do centra naší metropole, respektive na jediné místo v ČR, kde je čeština cizí jazyk. Trochu si odpočinuli a pokračovali v mém super Slevomat plánu. Další zastávka byla v umělecké kavárně Náplavky na zmrzlinový pohár.

Milo

Když jsme dorazili do kavárny, přivítalo nás ukrutné dusno a rodinka Frantíků, kteří na nás civěli, jak na ufony. Míla vytáhl telefon, dal mi ho k nahlédnutí a prý, ať si vyberu. Pročítala jsem ohromnou nabídku dvou možností, z nichž ani jedna nepatří k mým favoritům. Vybrat jsem si mohla z pohárového evergreenu horkých malin a z „oříškového snu“. Vybrala jsem si tedy cestu menšího zla- horké maliny. Vydali jsme si objednat k paní za pultem. Paní za pultem se dá těžko popsat. Na každé naše děkujeme, odpověděla „No nemáte vůbec zač!!!“, s tím, že po třetím optimistickém poděkování už jsme jen těžko dusili smích. Nutno dodat, že zmzrka byla nakonec dobrá a my jsme odcházeli příjemně osvěženi i díky jejich výbornému domácímu ledovému čaji.

Adélka

Při chlazení zmrzlinou jsem ještě na slevovém portále, jehož jméno už nesmím vyslovit, nalezl šlapadla u Karlova mostu (jeden z mála, co ještě nespadl). Vzhledem k tomu, že do další položky v seznamu bylo ještě dost času, vydali jsme se do klubu Lávka, kde je čeština už jen opravdu ojedinělá rarita, protože i servírka nás automaticky oslovila anglicky. Každopádně poté, co jsme se probojovali až do „přístavu“ se šlapadly, se ukázalo, že tolik času nemáme. Takže nastala další odpočinková chvilka, ale vzhledem k vedru bylo cílem klimatizované místo. Tentokrát vyhrálo Atrium na Karlově náměstí, kde nás u kávy pozoroval Mimoň, duch z Pacmana a velikonoční vajíčko (kancelářské umění v podobě nalepovacích barevných papírků).

Milo

Po odpočinku jsme se znovu vydali na naši cestu Prahou. Opět jsem neměla ponětí, kam jdeme. Potom, co jsme dorazili k baráku jménem Crazy cow, mi začalo svítat. Před pár dny jsem Mílovi posílala menu z našeho oblíbeného portálu, které se mi moc líbilo. Jeho reakce tehdy byla něco jako: a kradu snad? Mé naděje tedy byly zmařeny. Ale chytřejším už jistě došlo, že když jde o překvapení, Míla nemá problém mi kecat. Takže v restauraci Crazy cow jsme si dali přesně to menu, které se mi líbilo. Navíc díky zbrklosti mladého číšníka, který nám hlavní chod přinesl, když jsme byli v půlce předkrmu, jsme vyfasovali dezert na účet podniku. Ty z vás, co si říkali, že je to výročí poněkud jednostranné, vyvedu z omylu. Už ráno jsem nám upekla dort i s jednou svíčkou, kterou jsme si společně sfoukli. Teď v restauraci však přišel čas na hlavní dárek, což byli hodinky Casio*. Ještě bych chtěla dodat malou vtipnou příhodu z restaurace. Když jsme si užívali příjemnou večeři, vtrhla si to přímo za číšníkem nějaká ženská asijského původu a chtěla po něm stůl pro sedmnáct lidí přímo hned bez rezervace. Číšník jí slušně poslal do háje a ta se vrátila ke stepujícím kolegyním před restauraci. Nevím, jestli měly dlouhé vedení, každopádně paní přišla za číšníkem ještě asi třikrát.

Adélka

Po večeři přišel čas ještě na drink, a tak jsme vyrazili pěšky ze „Staromáku“ na „Václavák“. Cestou jsme potkali mraky opilých turistů, 3 rozlučky se svobodou a další základní věci patřící k pražskému folkloru. Na drink jsme vyrazili do baru Milá Tchýně, do toho pod „Karlákem“. Zde jsme dali drink, najednou se setmělo, hlas v reprákách drsně hluboce zahlásil že jsme součástí Jägermeister show, vběhli hostesky s Jelenem a začali rozdávat zkumavky Jégra. Takže nakonec jsme si z baru odnášeli kromě alkoholového opojení i havajské věnce a fotky z polaroidu, asi jako připomínku, kdybychom už druhý den nevěděli. Sečteno a podtrženo, první výročí oslaveno a kromě zážitků a dárků si ještě odnáším zlaté členství na Slevomatu, takže doufám, že u příštího příspěvku už bude na konci věta Sponzored by Slevomat.

Milo


*Hodinky Casio samozřejmě nejsou jen tak obyčejné. Já jsem si zase vymyslela nějaký blbosti, jak už to bývá. Takže jsem hodinky musela objednat už v březnu, aby je vůbec stihli dodat, tak jak jsem chtěla. Vymyslela jsem si totiž, že tam chci vygravírovat datum našeho začátku, vzkazík a takový náš symbol- malý obrys Žižkovské věže. Představa hezká ale, paní z obchodu Klenoty Buráň mi sdělila, že se dá gravírovat buď na zapínání nebo na vnitřní stranu víčka hodinek, a že na tom už jsou údaje o hodinkách. Trochu jsem se zamyslela nad tím, jestli ta paní nemá dostatek fantazie nebo jí to prostě nenapadlo, ale řekla jsem jí, aby vzkaz s datem vygravírovala na víčko a věž na zapínání. Paní pochopila, jenže tu byl další problém. Neměli vlastního grafika, takže jsem si tu věž musela nakreslit sama. Poté, co hodinky konečně přišly, jsem se chtěla podívat, jak to dopadlo. Jenže jsem je nemohla otevřít. Došlo to až do bodu, kdy jsem si na youtube hledala, jak se otevírají hodinky. Naštěstí se mi to nakonec povedlo, všechno bylo v pořádku a hodinky se líbí.

Název podniku Hodnocení Adresa
Meat & Greet Burger 7 z 10 Senovážné nám. 994/2, 110 00 Nové Město
Zastav se 7 z 10 Koněvova 61, Praha – Žižkov
Kavárna s galerií Michael 5 z 10 Rašínovo nábřeží 58, Praha – Nové Město
Crazy Cow Steakhouse 8 z 10 Dlouhá 8, 110 00 Hl.m. Praha-Praha 1
Bar Milá Tchýně 8 z 10 Na Zbořenci 9, 120 00 Nové Město