Pálení čarodejnic za studena.

Pálení čarodejnic za studena.


Je podvečer 30. duben. Většina se chystá něco nebo někoho upéct u ohně po krásném dnu volna. Tak to přesně nebyl můj případ, protože poslední duben je pořád pracovní den a já jsem dovolenkoškrt. Takže kolem půl šesté opouštím teplé místo v kanclu a s Adélkou vyrážíme směr Anděl. Tam naše inkviziční story ještě úplně nezačíná, prostě jsme jeli dát k večeři sushi z bistra Sushi Time (neplacená reklama). Potom, co jsme spořádali úlovky vyschlé fontány, začala naše inkviziční výprava na Ladronku. Potom, co jsem se konečně dostali do sardinkového autobusu, jsme vyrazili tam co všichni. Na louku posetou stánky, podnapilé mládeže a dalšími nezbytnými prvky.

Rozhodli jsme se nejprve prozkoumat terén, a tak jsme si obešli polokolečko celkem zajímavými stánky. Nadměrné množství lidí mě však přimělo spíš koukat po roztomilých pejscích. Nicméně po chvilce kroužení jsme usoudili, že to nejzajímavější jsme viděli a šli jsme si dát něco k pití. Zakotvili jsme na lavičce s krásným výhledem na ukázkový trénink týmu Lions Praha tedy amerického fotbalu. Mě to tedy spíš připomnělo videoklip k písničce Erica Prydze Call me on. Při sledování fotbalistů jsme měli možnost poslechnout si kapelu, která spíš prodávala ztracené děti, než že by bavila lidi. Co se ale musí vyzdvihnout je ultramegakrutá čarodějnice. Stejně jako ostatní jsme netrpělivě čekali, až čarodějnici zapálí. Po chvíli se z ní začal opravdu linout kouř, jenže po třech minutách kouř ustal. Po bližším prozkoumání jsme zahlídli pod hranicí ani nijak neskrývaný diskotékový kouřovač. Byl totiž zákaz rozdělávání ohňů, kvůli silnému větru. Tak jsme to nakonec zabalili, koupili si makronky a jeli dom.