Letní víkend v Praze (Manifesto, náplavka i start rakety)

Letní víkend v Praze (Manifesto, náplavka i start rakety)


Konečně tu máme první příspěvek tohoto roku, a to ještě ani nezačala zima. Jeden víkend tohoto léta se sešel Jupiter se Saturnem a my měli společný volný víkend v Praze. Takže víkend plný festivalů, odpočinku a zábavy. Aby ty zážitky stály opravdu za to, tak k tomu všemu přihoďme mojí rýmičku. I přes to, že jsem byl v posledním tažení, dokázali jsme během jednoho odpoledne sfouknout tři akce: Manifesto na Smíchově, Vínečko fest na Náplavce a start vesmírné rakety na Žižkově. Po nelítostném souboji s pražskou dopravou jsme naše odpoledne zahájili na nově otevřeném Manifestu na Smíchově.

Jelikož jsme již Manifesto navštívili na Florenci, věděli jsme, že to nemusí být až tak úplná sláva, a tak jsme to vzali prostě tak, že se jdeme podívat. Na facebooku totiž slibovali obří grandopening party a měl tam být dokonce bazén. Na to jsme se museli jít podívat. Když jsme dorazili na místo, bylo nám jasné, že jsme udělali chybu. Všude spousta lidí a co hůř, spousta dětí. Nevzdávali jsme se a šli jsme prověřit bazén. Ačkoliv toto honosné označení si dle mého kádinka o čtyřech milimetrech čtverečních úplně nezaslouží. Jako tradičně ani nebylo dost míst k sezení, takže jsme jen tak v rychlosti prolítli kontejnery s jídlem a zjistili, že na nic z toho nemáme chuť. Dali jsme si tedy alespoň cider na stojáka s kuřákama a usoudili, že je načase zvednout kotvy a vyplout na náplavku.

Na náplavce jsme se dočkali ještě většího zástupu lidí. Jako vstupenku jsme si koupili skleničku a vydali se degustovat. To chtělo nejprve nějaký základ, tak jsme si dali kuřecí Pad Thai. Vzhledem k tomu, že asijské jídlo se jí hůlkami, se kterýma Áďa neumí a nic jiného nebylo k dispozici, tak bylo o zábavu postaráno. Po nelítostném souboji s thajským jídlem jsme začali degustovat (honosný název pro chlastání). Souboj na život a na smrt nás čekal ještě jeden, protože pan popelář se rozhodl, že náplavkou plnou lidí projede bez použití klaksonu. Možná to byla jen nepochopená akce Pražských služeb na třídění odpadu, kdo ví. Souboj jsme samozřejmě přežili a malá degustace mohla začít. Což nás po dvou vínech přestalo bavit a radši jsme se vydali směr Žižkov.

O tom, že Žižkovská televizní věž už pro nás několikrát byla osudovou, většina lidí ví. Proto jsme si nemohli nechat ujít, jak tento náš symbol chce parta chlápků vystřelit do vesmíru. Slavilo se totiž výročí 50ti let od přistání Armstronga a jeho party na měsíci, no a nikoho nenapadl lepší nápad než dělat na kulaté věži video mapping. Nicméně byli jsme zvědaví, a tak jsme vyrazili s hodinovým předstihem. Zabrali jsme dle nás slušné místo na trávě a kochali se výhledem. Já tedy spíš znechuceně, protože na věž se vrátila miminka. Jak se blížila desátá hodina, přibývali i lidé. Usoudili jsme, že naše místo není až tak perfektní, takže jsme se přesunuli. Což těžce nesla jedna z babiček, která nás šla okamžitě seřvat, že tam „přece maj malý dítě“ a „už tu čekaj přes hodinu“. To ovšem nikoho nezajímalo, a tak jsme v poklidu mohli sledovat start rakety. Nejenom, že jsme zjistili, že video mapping se dělá z dobrých důvodů pouze na rovných plochách, ale ještě nás tam zezadu napadal nějaký ruský spoluobčan, který se na nás tlačil a já byla natlačena na dosti ostré křoví, takže jsme spíš odpočítávali, kdy celá sláva skončí.

I tak raketa odstartovala a Apollo úspěšně přistálo a my se mohli ve zdraví navrátit do svých domovů. Bylo to fajn odpoledne a pokud vás zajímá moje rýmička, tak tu jsem v dalších dnech úspěšně předal Ádě.