Jídlo na ulici není nadávka, ale může to být i Street food festival na Smíchovské náplavce

Jídlo na ulici není nadávka, ale může to být i Street food festival na Smíchovské náplavce


Po minulém víkendu to bude znít už skoro jako klišé, ale opět jsme vyrazili na Smíchovskou náplavku (máme to tam vážně kousek). Tentokrát nešlo o chlast, ale o jídlo a k jídlu samozřejmě patří i ten chlast, ale zástěrka dobrá. Nejprve pár technických údajů, vstup 50 Kč za osobu a za to jsme měli stejně zelené pásky jako před týdnem, jen s jiným nápisem. Ani jsme si za ten vstup nemohli potetovat banán, ne že by jsme to před týdnem udělali, ale mohli jsme. Jinak to bylo fajn, za ten týden se dokonce dvěma stánkům nepovedlo odjet, oba se nám náramně hodili. Tátův sad a asijský stánek s vysokofrekvenční píšťalkou pro psy (vysvětlení hledejte v minulém příspěvku), ale to trošku předbíhám. Takže doba oběda, tentokrát v našem významu asi 2. hodina odpoledne. Vstupujeme na náplavku, vytahuju svůj milovaný foťák … a zjišťuju, že jsem ho nedal nabít. Každopádně jedna věc nám nikdy nechybí a tou je hlad, takže se vydáváme začít nečím rozumným se slovy „Nechci zase burger“. Hádáte správně zahájili jsme hovězím hamburgerem u Mlsného Budhy. Hovězí burger vám popíšu jednoduše, byly v něm všechny základní věci, co se patří v klasické burgerové housce rozehřáté na grilu. Medium, karamelizovaná cibulka, prostě vše, jak má být, a aby toho nebylo málo, chtěli za něj stovku. Ruku na srdce přátelé, kdy jste se naposled dokázali naobědvat na festivalu za stovku? Budha měl navíc hned vedle Tátův sad, takže jsme ho měli i čím spláchnout.

Když jsme to zalili, jak se sluší a patří, vydali jsme se okukovat další stánky. Bylo jich tam moře zajímavých, ale ve směs se to všechno opakovalo. Buď jste si mohli dát nějaký mořský potvory na špejli, mexickou kuchyni takže tacos, nachos a různý další los blblos nebo klasiku kuře či burger. Já jsem však byla postavena před výzvu: „zlato, sakra, platil jsem kilo za vstup, tak se koukej odvázat a dej si něco, co neznáš!“. Tak…. teda jo no. Mohla jsem si naštěstí vybrat stánek, ze kterého ochutnám. Fakt nevim, proč jsem si vybrala zrovna japonskou školu cukrářství. Asi protože jsem poslední dobou závislá na sushi. No nicméně měli tam vystavený takový malý neškodný koblížky. Paní se hned ujala výkladu, to ale neměla dělat. Jestli nesedíte, tak si sedněte, protože až se dozvíte, co v tom bylo, budete tu židli potřebovat. Paní mi totiž prozradila, že Japonci dělají dezerty z fazolové pasty. No nedalo se nic dělat, slib jsem musela dodržet. Nechala jsem si poradit a šla do koblížku, který nebyl koblížek, s jahodou uvnitř. Před paní jsem to raději neochutnala, protože vím, jaké dělám ksichty a nechtěla jsem jí urazit. Snažila se mě chudinka zlanařit na kurzy. Koblížek nekoblížek jsem ochutnala s notnými předsudky. Nejlepší na tom byla asi ta jahoda. Svému miláčkovi jsem se ale pomstila a určila mu stánek africké kuchyně.

Naštěstí pokrm jsem si taky mohl vybrat a vzhledem k tomu, že jsem chodící popelnice, tak mi to bylo téměř jedno. Nakonec jsem zvolil ananasový dort v překladu úplně normální koláč s ananasem. Takže pomsta neúspěšná. To by pro oběd stačilo a jeli jsme domů, kde jsem Adélku šikanoval k učení a hlavně jsem si chtěl nabít foťák. Vzhledem k tomu, že program byl pouze do 20:00, tak jsme doma příliš dlouho nepobyli. A být někde včas je pro nás opravdu velká výzva, ale dá se říci, že jsme to stihli.

Měli jsme žížu, a tak jsme se vydali hledat něco k pití. Já jsem v rámci ochutnávání nového a nepoznaného zvolila pomerančový džus od stánku Jumex. Ač se to zdá jako jednoduchá volba, pro slečnu byl celkem problém ho najít. Nakonec jsem úspěšně odcházela s džusem v ruce. Pokud chcete znát mé pocity, tak běžte k vaší ledničce a nalejte si sklenku pomerančového džusu, budete je mít stejné. Míla samozřejmě zvolil pivo. Pak jsme se začali rozhlížet po večeři. Mě zaujal jakýsi bobánek z brazilského stánku, který uvnitř sliboval kuřecí maso. Prostě a jednoduše bylo to romašírovaný kuřecí maso s nějakou směsí v těstíčku ve tvaru kapky. Míla šel ke svým starým známým, kteří už zase nabízeli akci 1+1 zdarma a dal si tentokrát pořádnou nálož. Dokonce jsme měli pocit, že jsme zahlídli tu otravnou píšťalku.

Dva jarní závitky a dva kousky kraba za 6 pětek, proč bych nešel. Každopádně jsme se vydali ochutnávat nové věci, takže dalším krokem byla rolovaná zmrzlina. Měli jsme možnost vybrat si tři ingredience, které se zalily smetanou na speciální varné desce, která by se v létě hodila na drinky. Byla to zajímavá podívaná. Kdybych to měl popsat, tak si představte asijskou kuchyni, kde máte uprostřed stolu gril a Asiata, co máchá nožema. Naštěstí tu máme video, takže se nemusíte spokojit s mým popisem. Hned vedle barman připravoval drink zvaný Caipirinha, tak jsme dali jahodový. Teď zjišťuju, že význam toho názvu je venkovan nebo křupan, takže už chápu, proč to bylo silný jak noha u piana. Na závěr jsem ještě přihodil BBQ křidýlka ze stánku Heavenly Wings a pevně doufám, že lovci v následujících letech nevystřílí všechny anděly, protože bych si je rád dal někdy znovu. Potom už jsme vyrazili domů zkouknout epizodu 3 Hvězdných válek, abych Adélce doplnil mezery ve vzdělání. Další víkend se chystáme na filmový festival v Karlových Varech, takže malá nápověda, o čem se dočtete příště. Ano o jídle. A pokud jste to dočetli až sem, zkuste sjet ještě trošku níž a napsat nám do komentářů co nejšílenějšího jste kdy jedli.