Hudební máchání s kapkou Finlandie

Hudební máchání s kapkou Finlandie


V sobotu 19. srpna jsme vyrazili na festival Finlandia Mácháč, teda až potom co jsme se v pět hodin odpoledne naobědvali, zaplatili poplatek 20 Kč za to, že si sami doma vytiskneme vstupenky a přinutili se přejíst večeří.

Milo

Den před dnem D jsme se úspěšně vyhnuli totální průtrži mračen, smršti blesků a neviditelnému tornádu. Fakt jsme litovali všechny účastníky pátečního zahájení festivalu. A tak jsme celou sobotu úzkostlivě sledovali oblohu a modlili se, aby to nedopadlo stejně. Naštěstí nás má někdo nahoře rád, a tak jsme zdárně vyrazili, přecpaný, ale suchý k vlaku.

Adélka

Úzkostlivé sledování oblohy sice probíhalo spíše v říši snů, ale naštěstí počasí vyšlo dobře. Cestou se ukázalo, že v devět večer už je celkem tma (R.I.P. dlouhé letní večery), ale trefili jsme i po tmě.  První zastávka cestou byla u stánku Finlandie, kde jsme dali welcome drink, kokosovou vodku s colou, udělali povinnou fotku u plachty, pomohli někomu udělat fotku u plachty, sbalili palmové brýle a vyrazili ke vstupu.

Milo

Jakožto správní festivaloví mazáci (ne, rozhodně to nebyl můj první festival), jsme využili cesty ke vstupu k dostání se do správné festivalové nálady pomocí 1,5 litru domácího Sex on the beach. Cestou jsme se skámošili s bandou, která nám pomohla udělat fotku u plachty a my zase jim. Tímto zdravím Áďu s fakt cool nadkolenkama a copánkama. Vzali nás mezi sebe, a tak jsme pokračovali v cca šesti lidech, ovšem pouze do doby, než jsme si šli pro naše pásky. Pak jsme naší novou veselou bandu ztratili se slovy: „Hele v pohodě, když se sejdem, tak se sejdem, když ne, tak čaute.“

Adélka

Po tom, co jsem si užil tradiční gay chvilku u vstupu se securiťákem, kdy mi prohmatal můj pytel na zádech, jsme vyrazili směr hlavní stage, kde jsme zapluli do davu a do písku. Dorazili jsme akorát na konec mých oblíbených Matamarů. Každopádně i další Deejové stáli za to, jen k ránu už trochu klesala kvalita. Super překvapení byl Benny Christovao jako doplněk nFiX & Candice. Ale nebyli jsme jen u hlavní stage, prošli jsme i areál. V kuřáckém stanu jsme si zahráli stolní fotbálek, co jiného chcete dělat na diskotéce, dali si pár Strongbowů a Heinekenů a dali si nudle s nugetkama u stánku Four Seasons, kde sklidila největší úspěch naše trička. Doslova to bylo asi takhle: „Heej, ty máš Homera, to je hustý, jee ty máš donuta, to je ještě hustější.“ No a ráno jsme zakončili u Strongbow stánku a pak na vlak.

Milo

Vzhledem k tomu, že srpnová rána už nepatří k těm nejteplejším, vydali jsme se na nádraží už v docela zmrzlém stavu. Naštěstí nás zachránil nechutnej pajzl na dokeském nádraží. Nevím, jak se jmenoval, ale rozhodně nezapomenu fakt cool ujetej název vedlejšího stánku „U ranních ptáčat“ (kde paradoxně v šest ráno měli zavřeno). V pajzlu jsme dali horké nápoje na zahřátí a výjimečně se nám podařilo neusnout na baru (za to asi může ta zima, jinak nevím). Po takové noci se člověk hlavně těší do postele. Náš záměr nám ale značně ztížil ranní autobus v Lípě a buďme konkrétní, joo mluvím na tebe ty super autobusáku 224ky, cos nejenom přijel o celých patnáct minut pozdě, ale ještě se všem naštvaným cestujícím vysmál do ksichtu.

Adélka

Takže abych to shrnul, příští rok znova, super párty, pokud zas narazíme na tu skupinku, se kterou jsme se zčuchli, bylo by to fajn a až pojedete v Lípě MHDéčkem, tak se na řidiče zamračte.

Milo